Jdi na obsah Jdi na menu
 


popis a historie chovu tibetských teriérů

<br/><a href="http://oi55.tinypic.com/2evfewn.jpg" _fcksavedurl="http://oi55.tinypic.com/2evfewn.jpg" target="_blank">View Raw Image</a>

 

Tibetský teriér                     


Tibetský teriér je veselý, temperamentní, společenský pes. Stále má dobrou náladu, která mu vydrží až do vysokého věku, zároveň je však i velmi tvrdý a houževnatý. Dožívá se 13ti až 15ti let, nezřídka i více. Svojí povahou si vysloužil přezdívku "malý člověk". Svému pánu je věrný, vůči cizím lidem si zachovává odstup. Velmi dobře vychází s dětmi, rád se zapojí do každé hry. Tibetský teriér nezapře své ovčácké schopnosti, na vycházkách vás bude bedlivě střežit a shánět do jednoho "stáda". Jeho výchova musí být důsledná, protože byl v zemi svého původu dlouho vychováván k samostatnosti. Tvrdá výchova je však nevhodná, odměnou zmůžeme mnohem více, než nepřiměřeným trestem. Poslouchá proto, že chce udělat radost svému pánovi.                                                                                                             

Charakteristickým rysem tohoto plemene, které původně pochází z Tibetu, je jeho temperament. Právě proto mu Angličané začali říkat teriér, i když nemá s teriéry vůbec nic společného.

Temperament, který se dá charakterizovat blíže jako živost, pohyblivost, agilita, aktivita, doplněný o přátelskost, je právě rys, který si nesou ze své ovčácké minulosti a který je vlohou pro vynikajícího společníka. Schopnost výjimečného pohybu po nerovném terénu, vysoké výskoky z místa a otočky o 180 stupňů v plném trysku jsou předpokladem pro plnění úkolů ovčáckého psa v náročném horském terénu.

Je velmi oddaný svému pánovi, kterého dokáže milovat víc než sám sebe. Velice rád využije možnosti jej celý život doprovázet a být mu do slova a do písmene v patách. Pokud to ale není možné a musí zůstávat i sám, dokáže se velice rychle přizpůsobit a akceptuje tento životní styl. Dokáže se přizpůsobit i starším lidem, kteří s ním sice nebudou běhat po pláních, ale dopřejí mu dostatek pohybu, případně i hry s ostatními psy.

Příjemnou vlastností tibetského teriéra je nekonfliktnost. Není to útočník ani rváč nebo přehnaný divoch. Díky své inteligenci velice rychle odhadne situaci a dokáže se správně rozhodnout. Otevřený konflikt nevyhledává, pouze je-li napaden, pak se brání. Dává přednost řešení konfliktu jinou cestou, cestou smíru. Rezervovanost k cizím lidem není přehnaná. Nechává si tím čas na vyhodnocení situace a odhadnutí úmyslu příchozího. Z výše uvedených slov vyplývá, že tibetský teriér své lidi považuje za střed svého života a do svého srdce přijme i vše, co je jeho rodině blízké. Tedy i ostatní zvířata, se kterými se velice rychle sžije a zpravidla nebývají problémy.

Vytyčené teritorium svědomitě hlídá, na nebezpečí upozorní, ale nenapadá. Dokonce i při zastavení v přírodním terénu si okamžitě tzv. vykolíkuje určitý okruh, který stále sleduje. Je to jeho přirozená vlastnost ovčáckého psa. V některých situacích dokáže být perfektním poplašným zařízením. Oznamuje vše, co se kolem dějem, různou intonací a barevností hlasu. Člověk, který s ním žije, se naučí mu rozumět a nabývá pocitu, že si s tímto chlupáčem může i "popovídat". Je možné o něm říci, že se přizpůsobí životnímu stylu i tempu života.

Kontakt je pro něj důležitý

Velikost tohoto plemene je příjemná pro lidi, kteří chtějí psa "tak akorát" a kterým imponuje výdrž a temperament velkého plemene a chtějí si užít i přítulnost a roztomilost.  S  TT můžeme podnikat turistické túry i velmi náročným terénem a chlupáč to velmi ocení.

Elegantní pohyb a temperament si zachovává do vysokého věku (jsou poměrně dlouhověcí - 15letý tibeťan není výjimkou). Chovatelé o jeho povaze hovoří jako o "slunečné". Je stále připraven rozdávat pohodu a dobrou náladu. Má ohromný dar vnímavosti a chápavosti. Dokáže se vcítit do nálady svého pána a chová se adekvátně situaci. Není-li příznivá nálada, není vlezlý a nevyžaduje za každou cenu pozornost. Vycítí-li smutek, dokáže dát najevo svoji účast tichým položením hlavy na klín svého pána nebo ulehnutím u jeho nohou.

Kontakt vůbec je pro tohoto psa velmi důležitým. Proto není možné jej chovat v kotci, kde velmi strádá, což může vést až k uhynutí zvířete.

 

 

Já pán - ty pán

10---kopie---kopie.jpg

Spojení vysoké inteligence s velkou samostatností, která byla v jeho domovině vyžadována, dává tušit, že to není pes pro každého. Při výchově tibeťana je třeba dbát na důslednost, ale nespravedlivá nebo tvrdá výchova je neodpustitelným prohřeškem a psa poznamenává na celý život. Tibetský teriér nepatří k plemenům, která by se nechala zbytečně komandovat. Klasickým příkladem je aport. Není to to pravé pro něho, neboť nepochopí, proč by měl přinášet svému pánovi to, co stále zahazuje. Ovšem pokud mu pán dokáže správně vysvětlit smysl aportu a pes objeví v této hře oboustrannou radost, pak je ochoten přijmout i běhání za aportem.

U tibetského teriéra platí vzájemný vztah s jeho pánem - já pán, ty pán. Přistupujeme-li k výchově psa podle tohoto modelu, je pak možné s tibetským teriérem dokázat neuvěřitelné věci.

Co se tibetský teriér opravdu nemusí učit, jsou jeho ovčácké sklony. Věren těmto pudům nám na louce dokáže předvést, co v něm je. Bude kroužit gepardí rychlostí kolem svého pána a jeho rodiny. Výskoky, kterými by možná zahanbil leckterou vysokou zvěř, nahrazuje svoji výšku, aby viděl co nejvíc. Pro své mimořádné pohybové nadání je velmi vhodný pro agility, kde může využít svoji inteligenci a temperament. Velmi si rozumí s dětmi. Zpravidla je ochoten vymýšlet s nimi lumpárny. Dá se říct, že není věc, kterou by dítě společně s tibetským teriérem nevymysleli. V žádném případě není dobré ponechávat tuto dvojici bez dozoru.

 

 

Historie tibetského teriéra 


V zemi původu nebyla nikdy odlišována žádná plemena, obecně byli všichni dlouhosrstí psi Tibeťany označováni jako "apso". Tito malí a neúnavní psi byli využíváni svými majiteli především jako strážci a doprovod stád. Malí psíci byli po staletí ceněni pro jejich mrštnost a obratnost, s jakou se zcela suverénně pohybovali v často velmi neschůdném terénu, díky svým šplhacím a skákacím schopnostem. Jejich malá velikost jim umožňovala pohybovat se ve velmi úzkých horských stezkách, kam se člověk nebo větší pes nedostal a široké tlapy jim umožňovaly zcela suverénně se pohybovat i ve sněhu. Díky těmto schopnostem byla zásobována odlehlá a velmi těžko přístupná místa, kde se pohybovala stáda dobytka.
Kontakt pastevců a obyvatel klášterů zajišťoval výměnu zvířat z jejich vrhů. Mnichové si od pastevců brali menší jedince, a to především bílé a zlaté barvy a byli uctíváni jako "lví psi" (především psi bílého zbarvení) jako symbol lva Sengge, který je ve znaku Tibetu.. Pastevci si pak od mnichů brali psy větší, kteří se více hodili na ochranu jejich stád a majetku.
Bohužel chov tibetských apso byl doslova zlikvidován vpádem Číňanů a obsazením Tibetu v roce 1949. V této době bylo zničeno a vypáleno mnoho tibetských klášterů, o život přišlo mnoho lidí a většina jejich zvířat.

Chov tibetských teriérů v Evropě:
Tibetský teriér se dostal do Evropy prostřednictvím anglické chovatelky Dr. Agnes Greigové, která v období mezi válkami působila jako lékařka v severní Indii. Tam se setkala s tibetskými obchodníky. Manželku jednoho z nich operovala a zachránila jí život. Za odměnu dostala zlatobílou fenku Bunti (nar. 3.10.1922). O rok později pak získala psa Rajah a z jejich spojení se v roce 1924 narodil první vrh štěňat v duchu evropských chovatelských zvyklostí, dosud však stále v Indii. Počátky jejího evropského chovu jsou spojené i s jejími dalšími psy z tibetského klášterního a kočovního chovu. Dr. Greigová jako první nechala zaregistrovat tibeťany v britském Kennel Clubu. V roce 1931 dostal tibetský teriér své pojmenování a striktně začali být oddělováni psi Lhasa Apso a Tibetský teriér.

Chov tibetských teriérů u nás:
Do České republiky byli první TT importováni v roce 1972. Zakládajícím párem našeho chovu se stali fena Punn von Geigenbühel a pes Sjellebros Dykhor v chovatelské stanici Al-Erak manželů Karelových z Golčova Jeníkova.
Český chov byl dále založen na importech z Dánska a Východního Německa. V osmdesátých letech se chov tibetského teriéra dostal poněkud do úzkých, a to především z důvodů úzké příbuzenské plemenitby vyvolané nedostatkem možností importu nových jedinců. Po otevření hranic v roce 1989 bylo možné navázat kontakty se zahraničními chovateli a byli k nám importováni kvalitní psi z Německa, Finska, Norska, Belgie a Slovenska, čímž došlo ke zkvalitnění a oživení Českého chovu. V roce 1990 byl založen samostatný klub, který sdružuje nejen chovatele a majitele TT, ale též jejich příznivce, Tibetan Terrier Club ČR. Členy klubu jsou lidé z ČR, dále pak chovatelé ze Slovenska, Německa a Finska.

Doposud je tibetský teriér v České republice chován jako málopočetné, výjimečné plemeno, ačkoli ve světě je naprosto běžně rozšířen a těší se značné oblibě. Je to právě díky tomu, že to není "gaučák", ale ani velký pes nevhodný do bytu. Hodí se pro jakoukoli činnost své smečky, jak pro sportovně založené rodiny, tak pro starší lidi, je dobrý společník na cesty a rozhodně se uplatní i jako hlídač.

Čím dál více se také naši tibetští teriéři začínají prosazovat na výstavách, a to nejen v české republice, ale také v zahraničí. Zároveň zaznamenáváme v posledních letech podstatně větší počet vystavovaných jedinců, což nepochybně vede ke zviditelnění našeho plemene. Není nic neobvyklého, že se tibetští teriéři umisťují na předních pozicích v soutěžích Best in group na mezinárodních výstavách. Nádherného výsledku docílila zástupkyně našeho plemene fenka Mgr. Evy Pravdové z Lodhéřova Amox Syssibar, která se v soutěži Šampión šampiónů v roce 1997 umístila na pěkném třetím místě a v téže soutěži v roce 1999 dosáhla prvenství v IX. skupině.